Nikola

Rakovina prsu zaskočila paní Nikolu v těžkém životním období – po čerstvém rozvodu zůstala se svými dvěma syny sama. Zákeřné onemocnění jí vzalo sílu, ona však nepřestala bojovat. Nyní sní paní Nikola o své firmě a těší se na další ročník AVON Pochodu proti rakovině prsu.

1.) S onemocněním rakoviny prsu jste se setkala už dříve, ještě než jste si sama vyslechla tuto diagnózu.

Ano, máte pravdu. Když se mi v roce 2000 narodil syn Michal, onemocněla moje maminka. Bylo jí v té době teprve 52 roků. Léčba dopadla výborně, maminka byla v pořádku. Bohužel v té době řešila i problémy s dluhy, o kterých jsme neměli tušení. Pět let od ukončení léčby maminka kvůli dluhům spáchala sebevraždu.

 

2.) Jak jste toto onemocnění objevila u sebe?

V hlavě jsem měla uloženo to, že bych se díky rodinné dispozici měla hlídat a pravidelně jsem si prováděla samovyšetření prsu. Bulku jsem si nahmatala právě při něm.

3.) Co vás napadlo jako první, když jste si vyslechla diagnózu?

Když jsem si bulku nahmatala, napadlo mě: „Teď ne, teď se mi to nehodí!!!“ Lékař mě uklidňoval, že i při mé rodinné diagnóze to určitě nic nebude. Bohužel, mýlil se. V té době jsem byla s druhým synem Martinem na mateřské dovolené (bylo mu 2,5 roku) a prožívala jsem velmi těžké životní období. Byla jsem čerstvě po nepříjemném rozvodu, po náročném stěhování. Můj exmanžel byl v té době na dovolené a poslal mi pouze stručnou sms zprávu: „To bude dobrý, vezmou Ti to. Každá druhá ženská se z toho dostane. Stačí jen chtít a myslet pozitivně.“

 

4.) Obdivuji vás, jak jste se s tím vypořádala. Muselo to být velmi těžké. Prozraďte mi, jak se Vám změnil život?

Změnil, spoustu věcí teď řeším jinak. Jsem vystudovaná tanečnice a vždy jsem měla celou řadu aktivit. Teď musím dodržovat hodně omezení. Do práce mě už zpět nevzali, jsem v invalidním důchodu. Za největší problém považuji najít vhodné zaměstnání. Když se zmíním, že jsem samoživitelka se dvěma dětmi bez babičky a k tomu ještě v invalidním důchodu, vysmějí se mi. Jako přivýdělek z domu se věnuji grafice, maluji mandaly a snažím se rozjet svou malou firmičku. Nejvíc mě ubíjí závislost- nejsem schopná se s kluky uživit sama a jsem odkázaná na invalidní důchod a alimenty. Beru ale jako fakt, že jsem toho měla ve svém životě zřejmě spoustu změnit a kdyby nebylo nemoci…

 

5.) Co vám v době léčby nejvíce pomohlo?

Podpora přátel!!! Když byly chvilky, kdy jsem mohla jít „mezi lidi“ a dát si třeba někde něco dobrého. Vždy po chemoterapii (na 4 dny byli kluci u exmanžela, jelikož jsem nebyla schopná vstát z postele) jsem musela rychle začít fungovat jako máma. Nebyl tedy čas a možnost řešit nějaké hlouposti. Vzchopit se a bojovat jsem prostě musela.

 

6.) Jak se Vám líbí Avon Pochod proti rakovině prsu a aktivity naší společnosti v boji proti této zákeřné nemoci?

K Avon Pochodu jsem se dostala díky spolupráci s Aliancí žen s rakovinou prsu. Letos na jaře jsem objevila na Facebooku jednu z aktivit Aliance žen a to sekci mladých pacientek „Bellis – young and cancer“, kde se zaměřují na problematiku mladých pacientek. To „zacílení“ na mladé pacientky je naprosto úžasný nápad. Po čase jsem se také dozvěděla, že Aliance žen už dlouhodobě spolupracuje s firmou Avon Cosmetics právě na preventivních programech – nejen na AVON Pochodu proti rakovině prsu, projektu Ženy ženám, ale i na jiných aktivitách. Já si této činnosti jako žena, která boj s nemocí podstoupila, velmi cením a považuji ji za velmi důležitou. Proto ji budu velmi ráda podporovat i v budoucnu svojí osobní účastí.

7.) Jak se Vám líbí Pochodové tričko 2014, ve kterém jste se fotila?

Líbí se mi moc! Baví mě, že je stejně jako dvě předchozí „multifunkční“.