Eva


Foto: Zuzana Vejšická pro časopis Žena a život

Nemoc mě překvapila před svatbou.
Příběh paní Evy (30 let).

Rakovina vstoupila do mého života zcela nečekaně. Při sprchování jsem si náhodou našla tvrdší útvar v prsu. Na internetu jsem si zjišťovala, jak správně provést samovyšetření, a také informace, které by mi pomohly odhalit, co by to mohlo být. V hlavě se mi střídaly myšlenky na smrt s ujišťováním, že určitě o nic vážného nejde.

Než jsem se dostala na mamologii, uplynulo deset dní. Deset dní plných obav a strachu, které jsem chtěla věnovat přípravám na chystanou svatbu. Pamatuji si, jak mě zaskočilo, když jsem v čekárně mamologie uviděla starší ženy, které měly kus života za sebou. Ne jako já – devětadvacetiletá, bezdětná, těsně před svatbou. Když jsem vešla do ordinace, připadalo mi, že se na mě lékař podíval trochu s posměchem. Vzápětí se jeho výraz změnil a já věděla, že je po legraci. Sdělil mi, že jde téměř se stoprocentní jistotou o zhoubný nádor, a přímo na místě mi udělal biopsii, která měla vše do týdne potvrdit. Rozbrečela jsem se. Doktor mi nastínil další postup a oznámil, ať předběžně počítám s operací. Byl konec srpna loňského roku. Z ordinace jsem vyšla s diagnózou, která mi dva a půl týdne před svatbou změnila život. S přítelem jsme se dohodli, že vše proběhne, jak jsme si naplánovali.

Vyšetření biopsie potvrdilo, co lékař předpokládal – nádor o velikosti 10×14 milimetrů! Po vyšetřeních jsem nastoupila do nemocnice. Provedli mi parciální mastektomii a odstranili mízní uzliny v podpaží. Pár dní po operaci jsem se vdávala a na ten jediný, vzácný den na rakovinu zapomněla. Po krátkém posvatebním odpočinku začala léčba: pět měsíců chemoterapie a dvouměsíční ozařování. Teď jsem krátce po ní. Znovu získávám energii, sebevědomí a pocit ženskosti. Strach a nejistota zůstává, těch se už asi nezbavím, ale nejsem na ně sama. Díky, mami, díky, Henry.

Článek z časopisu Žena a život, 5. 6. 2013